30.10.2013 21:37

Setkání s černými dřevorubci

Naplánoval jsem si fotovýpravu pěkně po svých, šoulačkou skrz louky, remízky a lesy. Vydávám se z domova směrem na Kristiánov na loukách mezi remízky, ve kterých často střetávám srnčí zvěř. Proto chci tuto výpravu zaměřit na ni. Loukami procházím bez sebemenšího kontaktu se zvěří.  I remízky jsou jako bez života. Zvěř se přede mnou asi schovala někam, kde na ni nepřijdu. Dále pokračuji směr Heřmanice a tzv. Obecňák, tak místní říkají zdejšímu lesu přímo za obcí. I tam jakoby se po zvěři slehla zem. Jen drobné ptactvo se prohání ve větvích, a tak trochu oživuje jinak mrtvou krajinu. Docházím až na okraj lesa, jenž lemuje rozlehlou louku na hranicích s Polskem. Procházím jím až k posedu, který je postaven k jednomu z místních dubů. Pod ním usedám a vytahuji svačinu. Sleduji krajinu kolem sebe a užívám si pohodu v přírodě. Každou chvíli za sebou slyším zvuk ptačích křídel a tupé rány, ale ze začátku tomu nevěnuji moc pozornost. Až po chvíli, kdy se to několikrát opakuje. Vstávám a jdu se podívat, kdo je strůjcem oněch zvuků. Najednou vidím, jak se na zemi mezi stromy mihne černý pták. Nerozeznávám druh, a proto se pokouším přiblížit k němu. V tu chvíli se pták zvedá ze země a odlétá, ale to už mi je jasné, že se jedná o datla černého. Záhada je rozluštěna a já se vracím ke své svačině a dále naslouchám zvukům lesa. Za chvíli se začínají zvuky ozývat znovu, a tak neváhám a opět se pokouším přiblížit k němu, tentokrát s fotoaparátem. Není mi však přáno, datlova ostražitost mě blíž nepouští. Datel znovu odlétá. Tentokrát neváhám, beru vybavení a přemýšlím, jak se zamaskovat, abych byl pro datla neviditelný. V batohu mám pouze nepromokavé zelené pončo, takže moc možností nemám. Datel létá sbírat mravence na jeden ze suchých pařezů, který má celý obkopaný až na kořeny. Pro zamaskování vybírám malý stromek v rozumné vzdálenosti od pařezu. Přes něho navlékám pončo. Pod provizorní maskování umísťuji stoličku a stativ s fotoaparátem. Skrývám se pod pončo a čekám, jestli se datel vrátí. Nečekám ani nijak dlouho. Už z dálky slyším, jak datel oznamuje svůj přílet svými typickými hlasovými projevy. Datel usedá na vzdálenější strom a kontroluje okolí, jestli je vše v pořádku a nic mu nehrozí, ale to už mu dělám první fotku do alba.

Když se ujistí, že je vše v pořádku, přelétá na strom poblíž pařezu. Usedá na odvrácenou stranu stromu, takže na něho nevidím. Po chvíli se objevuje na zemi vedle stromu a opatrně si to štráduje k pařezu. Chvíli tesá do pařezu a

po nějaké chvíli odlétá a já se můžu v klídku protáhnout. Zvedám se z úkrytu a jdu si upravit větvičky a stébla trávy, která mi vadí na fotografii.

Konečně krásně vidím na celý pařez a vracím se na místo. Ukrývám se a čekám. Po chvíli se datel znovu vrací.

Pod pončem jsem skryt pouze částečně, jsou mi vidět celé nohy, ale datel na mě naštěstí vůbec nereaguje a hledí si pařezu a svých pochoutek.

Musím ale dodržet jednu důležitou skutečnost a to vůbec se nepohnout. Datel tesá do pařezu a každou chvíli zvedá hlavu a bedlivě kontroluje okolí.

Datel znovu odlétá a po nějaké půl hodince se zase vrací. Svůj přílet oznamuje typickým zvukovým doprovodem. Opět přistává na vzdálenější strom a opakuje scénář z předešlého příletu. Nádherný pták, říkám si v duchu a fotografuji, co to dá, protože takováhle šance se nemusí už opakovat.

Naštěstí tento scénář se nenaplňuje a datel několikrát odlétá a znovu se vrací, a tak mi dává šancí dost. Celé tohle divadlo trvá už asi pět hodin a já jsem celou dobu skrčen pod provizorním maskováním a jsem celý ztuhlý. Karta se povážlivě plní. Já jen koukám, jak mi dochází snímky i baterka. Kartu náhradní naštěstí mám, ale baterii ne. Fotografie jsem začal šetřit, ale baterie se i tak blíží ke svému konci. Po odletu datla rychle balím a mizím domů. Doma prohlížím fotografie na PC a plánuji další výpravu, tentokrát s pořádnou maskovací sítí. Ráno vstávám brzy, abych byl na místě ještě za šera. Pomocí stanových tyček a maskovací sítě rychle stavím kryt a skrývám se v něm. Pomalu začíná svítat a les zalévá světlo vycházejícího slunce. Pár minut na to ohlašuje svůj přílet mistr tesař. Přesně opakuje schéma příletu z předešlého dne. Na místě se zdržuji asi deset hodin, ale frekvence příletů je dnes poměrně nízká, datel se na mě přiletěl podívat za deset hodin jen čtyřikrát. I tak se mi daří pořídit spoustu fotografií.

V datlových mezičasech se na mě párkrát přiletěl podívat i strakapoud velký.

A jednou se přilétá ukázat dokonce i paní datlová.

V odpoledních hodinách balím fidlátka a odcházím domů. Další dva dny trávím v práci, aspoň si plánuji další výpravy. První den volna vyrážím na řeku Smědou, kde chci okouknout ledňáčky a jiné živočichy. Druhý den je zase vyhrazen datlovi. Za datly vstávám tentokrát trochu déle, abych nemusel čekat dvě tři hodiny, než začne létat na pařez. Do lesa dorážím v osm hodin, rychle stavím kryt a čekám.

Kryt tentokrát stavím v jiném úhlu k pařezu, protože chci datla zachytit na stromě. Do kůry stromu mu vmačkávám trochu loje v domnění, že to datla po cestě na zem trochu zpomalí. Hodiny běží a datel nikde. Párkrát se ukázal strakapoud, ale po datlovi ani památky.

Najednou z ničeho nic zvuky lesa prořezává hlas datla černého. Datel přistává na vzdálenějším stromě. Rychle ho dostávám do hledáčku a fotím.

Po chvilce přelétá na mnou připravený strom a slézá po něm na zem. Připravená pochoutka ho vůbec nezpomaluje, ale i přes to se mi daří ho na stromě zachytit.

Pak už si to míří rovnou na pařez, kde se chvilku zdrží, ale už ne tak dlouho jako posledně.

Svůj cíl si i přes to splňuji a datla na stromě zachycuji. Tato výprava za datly je poslední, protože podle frekvence příletů usuzuji, že datel tento zdroj potravy vyčerpal nebo našel jiný, lepší. Bylo to nádherné střetnutí. Zážitky s tímto „černým dřevorubcem“ mi budou připomínat fotografie, které jsem pořídil. A datel v mých vzpomínkách a na fotografiích bude žít na vždy.

Fotolovu zdar…